NAMIBIE – celkový pohled na zemi
Rozhovor pro časopis Foto Video v květnu 2023, nezkrácená verze. Zkušenosti ze sólo cest Ali, ale i z průvodcování pro Czech Photo Travel (s malým dovětkem – itinerář pro fotoexpedici v Namibii jsme opět změnili a vylepšili na základě našich zkušeností)
JAK SE FOTÍ V NAMIBII S ALI HRDINOVOU
Ali, jak ses dostala k focení, a vůbec jak do Afriky?
Fotit jsem začala na gymnáziu fotoaparátem po mém dědovi, který fotil celý život. Byla to zrcadlovka Exakta Ihagee Dresden s pevným padesátkovým objektivem, ideální stav. Prošla jsem si i zkušeností v temné komoře, protože filmy jsem si vyvolávala sama a fotky taky. Těžký samouk. Pobavilo mě, že jsem naprosto stejný fotoaparát objevila v expozici Technického muzea.
V současné době pochopitelně fotím digitálními fotoaparáty (často si říkám, co by tomu pokroku řekl můj děda fotograf a dobrodruh), jsem věrná značce CANON, a mám bezrcadlovku R3 a zrcadlovku záložní 5D Mark lV. Vzhledem k cestování je fotovýbava podřízena kompromisu váhy a objemu, takže nejvíc využívám RF100-500 a konvertor 1,4x a RF24-100.
Afriku miluji snad od narození, hltala jsem příběhy lvice Elsy, dokumentární seriály o divoké přírodě v Africe (tenkrát ještě černobílé), ale životní zlom nastal před asi 20 lety, kdy jsme se vypravili do Jihoafrické republiky, kterou jsme tenkrát od jihu k severu kompletně projeli. Moje srdeční záležitost je Etiopie, která se vymyká představám o Africe a člověk se tam může dotknout „biblické historie“, ale stejně tak miluji i východní Afriku: Tanzánii a Keňu, kde mám za ty roky už opravdu hodně dobrých přátel, a samozřejmě specifickou a unikátní Namibii a také shodně s Emilem Holubem i oblasti řeky Zambezi, Viktoriiny vodopády a Botswanu, Zambii, Zimbabwe……….. A mohla bych pokračovat a pokračovat. Prostě můj obrovský sen je být tam a vracet se sem. Ale článek je o Namibii, tak mě raději zastavte včas.
Ali, takže Namibie, proč jet fotit právě tam?
Namibie je naprosto unikátní geografický skvost na africkém kontinentu – je to 100% jedna z nejfotogeničtějších zemí Afriky.
Namibie – oficiálně Namibijská republika
Původní název Namibie byl Německá jihozápadní Afrika. V roce 1990 získala nezávislost od Jihoafrické republiky, která ji pod názvem Jihozápadní Afrika spravovala.
Hlavním městem Namibie je Windhoek
Celková rozloha Namibie je 824 292 km2
Počet obyvatel se v současné době blíží k 2 500 000
Namibie je obrovská země se spoustou unikátních přírodních scenérií (jen pro představu – Namibie je 10x větší než Česká republika). Řekla bych, že každých 50 km se mění ráz krajiny a člověk ani nestačí vstřebat a zažít tu geografickou rozmanitost. Je to země s obrovským množstvím divoké zvěře a vzhledem k její rozloze a nízké populaci také země se spoustou člověkem stále ještě nedotčených míst. Na západě země je dominantním krajinotvorným prvkem poušť Namib, nejstarší poušť světa, která se táhne v délce asi 1 500 km podél západního pobřeží. Fotografie dun Namibu – nejznámější duny č. 45 – a zkamenělé stromy v pánvi Deadvlei zná asi každý… Na východě země je to poušť Kalahari, která přesahuje do Botswany.
V Namibii budete překvapeni silným německým vlivem: na mnoha místech se domluvíte německy, není problém koupit si řízek a bavorské pivo (ovšem proč by to člověk zrovna v Africe dělal, že?). Díky mnoha původním hrázděným domům ve městech na pobřeží Atlantiku si budete připadat jako u našich sousedů v Evropě.
Musím zmínit i tuto temnou část historie, protože počátky německého působení byly spojeny s obrovským utrpením pro mnoho původních obyvatel této oblasti. Němci obsadili Namibii v roce 1884 a začali v ní budovat koloniální infrastrukturu. V rámci tohoto procesu násilně zabavovali původním obyvatelům Namibie, zejména Hererům a Namům, dobytek. V roce 1904 proti nim kmeny povstaly. Následkem byla 3 roky trvající genocidu. Během povstání bylo zabito asi 65 000 (z celkového počtu 80 000) Hererů a polovina Namů. Přeživší členové kmenů byli uvězněni v koncentračních táborech, kde pracovali jako otroci.
V roce 1915 obsadila tuto německou kolonii Jihoafrická unie. V roce 1926 vzniklo Zákonodárné shromáždění. Domorodé obyvatelstvo však aktivní ani pasivní právo nemělo povoleno. První projevy namibijské lidové iniciativy se objevily až v 50. letech jako odborová hnutí. Namibie vyhlásila svou nezávislost 21. 3. 1990. Časově téměř shodně s námi po roce naší revoluci v 1989.
A proč vás do Namibie pozvat?
Namibie je nádherná, dech beroucí země.
Obrovská plocha s minimálním osídlením, nádhernou přírodou, obrovským množstvím zvířat, kde můžete potkat ještě zvířata žijící mimo park ve volné přírodě: nosorožce, žirafy, pouštní slony, antilopy…
Etosha je unikátní národní park. Solná pánev, která zabírá převážnou část parku, dává scenériím i zvířatům bělavý ráz, a věřte, že fotku z Etoshi bez problémů poznáte se 100% jistotou. Zvířata v Namibii jsou opravdu „divoká“, žijí přirozeně ve svém prostředí.
V Namibii je nejstarší poušť světa Namib s nejvyššími dunami na světě. Odvážím se tvrdit, že se do Namibu zamilujete na první pohled: ve spojení s Mléčnou dráhou na obloze a s hvězdami přes celou klenbu oblohy až k horizontu vás poušť Namib dostane na celý život.
Namibie je oázou bezpečí na africkém kontinentě díky jedné z nejnižších hustot osídlení na světě a velmi nízké kriminalitě. Pokud respektujete pravidla, jak se chovat ve volné přírodě, potom se není čeho obávat..
Je zde i výborná infrastruktura – Namibie má skvěle udržovanou silniční síť. Páteř tvoří několik asfaltových silnic spojujících větší města. Zbytek jsou prašné, ale skvěle udržované, a poměrně velmi široké silnice, na kterých můžete bez problémů jezdit 100km/h. Nepotkáte moc aut. Někdy žádné. Namibie je skvělý výchozí bod pro „afrického začátečníka“.
Jak po Namibii cestujete a kde spíte?
Nejlepší a taky nejvíc využívané je pronajmout si na dobu pobytu auto 4×4. V Namibii lze využít velmi dobře vybavená kempovací místa a procestovat zemi autem se stanem na střeše, což vám dá úžasný pocit svobody a nezávislosti. My ale využíváme luxusnější zázemí – skvěle vybavené a pohodlné lodge, kde můžeme po prašném a horkém dni zrelaxovat v bazénu a užít si kulinářské speciality místních mistrů kuchařů, po steacích a dalších dobrůtkách se nám doma stýská ještě hodně dlouho. Pronajímáme si Toyoty Hilux 4×4, takže máme jistotu, že se dostaneme bez problémů „i do a z míst“, která většina turistů díky větší náročnosti opomíjí….
Jezdíme v zatím málo objevovaném Kaokolandu k nádherným vodopádům Epupa, je to nezpevněná cesta až k angolským hranicím, do divoké krajiny Himbů, Ovahimbů a dalších původních kmenů, minule jsme tam zažili bleskovou povodeň a přímo na cestě jsme pochopili, proč je tam tolik mostků a průkopů pro odvod vody. Projíždíme pouštním pískem až do Sossusvlei, což je vždycky tak trochu adrenalin, ale ten zážitek, myslím, stojí za to. Je vždy lepší a jistější, když jedou alespoň dvě auta, ale v květnu 2022 (a listopadu 2023) jsme zdárně cestu skoro 5 500 km zvládli jako posádka jednoho auta na jedničku. To byl dokonce i náš osobní rekord, protože jsme poprvé neměnili píchlé kolo ani jednou!
Ali, a na jak dlouho tam jezdíte?
Do Namibie jezdíme standardně na 18 dnů. To hlavní se dá stihnout i za těch 18 dnů, včetně lahůdek, jako je už zmiňovaný Kaokoland a Skeleton Coast, Pobřeží koster. Třešinkou na dortu je samozřejmě Etosha a teď v dubnu jí bude zdárně sekundovat i záchranná stanice Okonjima. Působí zde nadace Africat, nezisková organizace pro dlouhodobou ochranu velkých šelem v Namibii (a dalších ohrožených druhů, např. luskouni) a je zde poměrně velká šance vidět velké kočky, ale i toho luskouna, hyenu hnědou…. A největší dortovou třešní je pronájem vrtulníku nad Namibem.
Která místa jsou tvá nejoblíbenější?
To je velmi těžká otázka, celá Namibie je nádherná a neskutečně fotogenická a nabízí vyžití jak pro krajinářské fotografy, tak pro wildlife fotografy. Namibie je bez světelného smogu, takže na své si přijdou i fotografové noční oblohy a „star trails“. Já tíhnu k divočině, tak pro mě asi Etosha, Okonjima, tulení kolonie na Pobřeží koster (včetně vraku Zeily kousek od pobřeží), ale do kolen mě dostává poušť Namib, baobaby a krajina pod hranicemi s Angolou, skalní masivy Spitzkoppe (určitě jste viděli film Bohové musí být šílení), ztracené diamantové město Kolmanskop, Fish River Canyon, poušť Kalahari. Nejraději to ale mám v noci na nasvícených napajedlech v Etoshe, kde každý kemp nabízí možnost celonočního focení u nasvícených napajedel a můžete mi věřit, že s námi cestují wildlife fotografové, kteří stráví 3 noci bez spánku u nočních napajedel a přes čile den loví zvířata v Etoshe. A proč hovořím o nočním focení v Etoshe? Protože jsme tam vždy, ale opravdu vždy, viděli nosorožce černé, což je kriticky ohrožený druh, přesto tam má člověk pocit, že je svět ještě v pořádku.
A samozřejmě musím zmínit ještě focení u původních kmenů a asi to úplně nejvíc TOP focení – focení z vrtulníku nad pouští Namib….
Focení z vrtulníku a focení původních kmenů?
Je to životní zážitek pro každého našeho klienta. Ale je to vždy obrovský zážitek i pro mě, protože každý další let odhalí nové pohledy, odkryje nové úhly, je trochu jiné světlo, vrtulník letí trošku jinak než minule, výš nebo níže, přímorožci stojí na hraně jiné duny…. Poušť Namib má nejvyšší duny na světě, když mezi nimi projíždíte autem nebo jdete na trail pěšky, máte pocit ztracenosti mezi tunami a tunami písku, písek je všude kolem vás a je nekonečný, když ale vše pozorujete z nadhledu a Namib pod vámi leží jako na dlani, najednou jako by všechno dávalo smysl a pocit, který člověk zažije, je nepřenosný. Vždycky se mi vybaví Antoine de Saint-Exupéry a citát z Malého prince „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu“. A takhle nějak asi vidí náš svět i Bůh, pokud tam nahoře někde je…
A podobný pocit můžete zažít i mezi původními kmeny, ke kterým jezdíme fotit – u Himbů a u Křováků. Najednou si člověk uvědomí, co je v životě podstatné a důležité pro pocit být šťastný a spokojený.
Takže jaké objektivy a co bys doporučila s sebou?
Asi všichni zkušení krajináři a wildlife fotografové mají svoje objektivy a ví.
Všeobecně na wildlife delší ohniska (zoomy), případně telekonvertory. Zvěř můžeme potkat od aut kousek, téměř na dotyk, ale může být i v delší vzdálenosti, a vzhledem k tomu, že se můžeme pohybovat pouze po vyznačených cestách, budeme zvířata přitahovat technikou. V Namibu i Spitzkoppe využijeme široká skla, z vrtulníku jsem většinou využívala ohniska od 50 mm do 200 mm, nejvíc fotografií mám kolem 100 mm. Většinou Murphyho pravidla platí i v Namibii, tzn. máte na fotoaparátu nasazený v té dané situaci přesně ten objektiv, který potřebujete nejméně J, ale o tom ví fotografové určitě svoje. Na noční focení pevné stativy (i k napajedlům), z filtrů ND filtry, polarizační filtry, UV filtry jako základní ochranu skla – je tam hodně prachu a písku, dálkovou spoušť. Náhradní baterie, přes noc ale je vždy možnost baterie nabít. Makro fotografové budou mít příležitost v dubnu vyfotit obřího Acanthoplus discoidalis, velkého brouka. Doporučuji vzít si dalekohled.
A samozřejmě není problém se na nás obrátit s dotazy a konkrétní otázky odpovědět napřímo. Dokonce lze foto výbavu s sebou i zapůjčit.
Listopadové termíny jsou horké, v jarních dubnových a květnových není takové horko přes den, ale v noci může být chladno (zvlášť květen přes noc i kolem 5 st.), takže lehké oblečení přes den, teplé oblečení na ráno a večery, já jako zmrzlík vozím i pletenou čepici. Do vrtulníku určitě nějakou větrovku a i čepice se hodí, létá se s východem a západem slunce, kdy je chladno i v listopadu.
Kdy zase poletíš do Namibie?
V Namibii jsme teď ve druhé polovině dubna a naše další expedice je plánovaná na listopad. Jarní i podzimní návštěvy Namibie mají své kouzlo. Jednou je to těsně před obdobím dešťů, kdy vidíte suchou a vyprahlou krajinu, a možná, pokud se deště objeví o pár dnů dříve, než je obvyklé, tak rašící zelenou na stromech a keřích, nádherné barevné květy a vlastně erupci života související s blahodárnou vodou. Podruhé je to těsně po období dešťů, kdy místo písku jsou porosty „ještětrochuzelené“ až suché trávy, země je pokrytá zasychající vegetací a suchá a písečná Namibie se na pár týdnu mění v zahradu. Obě dvě období jsou nádherná, já osobně preferuji listopad, kdy je sice sucho, ale pro mě víc teplo.
Pokud jsem vás alespoň trochu do Namibie nalákala, bude mi potěšením se tam s vámi vydat a ukázat vám ji na vlastní oči někdy příště.
Než přijdou texty a fotografie, alespoň video….